Bývaly doby, kdy český jazyk umíral, byl známkou nevzdělanosti, a kdo chtěl v českých zemích něco znamenat, naučil se a mluvil německy. Na konci 18.století se zásluhou pánů Dobrovského, Kraméria, Hněvkovského a dalších podařilo češtinu zachránit od úplného zániku, aby se v průběhu 19.století stala kulturním a chcete-li módním jazykem.
Josef Jungmann se svými žáky, František Palacký, F.L. Čelakovský a jiní dokázali ze zaostalého, polozapomenutého jazyka vytvořit výraz národní hrdosti, způsob, jak dát německé vrchnosti najevo, že čeština nezanikla a český národ žije a existuje dál. V druhé polovině 19.století se naše národní obrození stalo doslova masovým hnutím, česká inteligence přijala moderní češtinu za svou, němčina zůstala jen mezi Němci a na úřadech jako panský jazyk, kterému se čeští vlastenci stále úspěšněji bránili. Spisovná slovenština vznikla přibližně ve stejné době zásluhou pánů Antona Bernoláka, Jána Kollára a mnohých jiných, zejména pak Ľudovíta Štúra, který vlastně moderní slovenštinu kodifikoval. Tolik stručné dějiny českého a slovenského národního obrození.
Čeština a slovenština se staly hrdými národními jazyky nejen v knihách, v hudbě a na divadlech, našim národům už zdaleka nešlo jen o kulturní autonomii. Se vznikem ČSR se naše jazyky staly úředními, což znamenalo naprosté a definitivní vítězství našich národních obrozenců. Definitivní?
Podívejme se dnes kolem sebe. Naše řeč se mísí s angličtinou, česká slova se zapomínají a místo nich vznikají jakési rádoby vtipné slovní patvary, které k hrůze našich rodičů a prarodičů v mluvě dnešní mládeže zdomácněly. S gramatikou si dnešní mladí nedělají vůbec žádné starosti a píší (lze-li to tak nazvat) podle vlastního, mnohdy velmi prapodivného vkusu.
Při té zoufalé snaze o co největší gramatickou originalitu a záplavě různých anglicismů, amerikanismů, germanismů a dalších zhoubných –ismů zjišťujeme hroznou věc. Naše děti se svůj jazyk nenaučily. Češtině pánů Čapků, Nezvala, Šrámka, Seiferta a jiných nerozumějí.
Nezbývá, než se pokusit nejen o obnovení naší československé vlasti, ale též o obnovení úcty k jazykům našich otců a dědů, kteří nám tu vlast vybojovali. Doufejme jen, že naše úsilí nebude marné.
2022 ©