
Vánoční a předvánoční dny nepatří jen nám a našim blízkým či známým. Není tak těžké být milý a vlídný na každého, i cizího člověka. Alespoň v tuto dobu máme možnost zjistit, že s úsměvem a přívětivostí je svět mnohem příjemnější místo k životu, než s netečností a lhostejností. Vždycky to přece stojí za pokus, vždyť v nejhorším se nic nestane, mnohem pravděpodobnější však je, že se nám úsměv vrátí.
Na světě je hodně lidí, kteří jsou šťastní proto, že se o vánocích podělili o úsměv, a potom dokázali otevřít své srdce. Vždyť není nic smutnějšího, než být o vánocích sám. Přitom stačí tak málo a může se stát malý zázrak, který nám i jiným pomůže.
Kolik nás to stojí otevřít někomu dveře, pomoci starému člověku do schodů, nebo převést slepou paní přes ulici? Svět je plný příležitostí k zázrakům, stačí se jen dívat kolem sebe. Nejlepší na tom všem ale je, že každý, úplně každý z nás může někomu splnit přání a udělat takový malý zázrak.
Každý z nás může kdykoli říct: „Staň se zázrak!“. A postupně můžeme dělat větší a větší zázraky, třeba společně. Svět kolem nás bude mnohem lepší, když budeme takové zázraky dělat pořád, ne jenom o vánocích. Proto od zítřka začnu dělat zázraky.