Lidem v českých zemích a na Slovensku dochází trpělivost

Zdražování základních potravin, vyšší poplatky ve zdravotnictví a tím zhoršení dostupnosti kvalitní lékařské péče, již „tradičně“ výrazné zvýšení cen za elektřinu, městskou hromadnou dopravu, velmi výrazné zdražování nemovitostí, ukončení státní podpory tzv. stravenek, na druhou stranu nižší sociální dávky, kratší doba vyplácení podpory v nezaměstnanosti a jednodušší výpověď z pracovního poměru, a při tom všem stále vzrůstající státní dluh. To jsou jen některé z „vymožeností“, kterými oblažila a stále oblažuje své občany česká protinárodní vláda.

Dotování předlužených zemí eurozóny, vysoká nezaměstnanost, privatizace toho mála, co ještě zbylo ve státních rukách, další omezování dávek pro ty nejchudší, drahé zdravotnictví, stále stoupající náklady na provoz státu a tak jako všude, všemocné finanční korporace. Zkrátka, slovenská vláda si nevede o nic lépe, než česká. Tím spíše, že s odstupem času se slovenský vstup do eurozóny ukázal jako velmi chybný krok.

 Občanům v obou tzv. nástupnických zemích, dnes spíše protektorátech EU, už ale dochází s jejich protilidovými a vpravdě protinárodními vládami trpělivost. V českých zemích vzniklo už několik iniciativ a hnutí odporu, jejich cílem není nic menšího, než demise či odstranění vlády. Lidé si zároveň uvědomují, že v současné situaci, kdy ve Španělsku proti demonstrantům brutálně zasahuje španělská policie i justice, britské sociální bouře zatím k pádu vlády nevedly, a ani Řecku se nepodařilo vykročit na islandskou cestu, nemají samotné demonstrace velký význam. Občany v českých zemích už prostě nebaví platit stále více, a přitom sledovat státem posvěcené zlodějny. A pokud je to vláda, kdo je okrádá, tak musí pryč i s politickým systémem, který ji vynesl k moci. Zdá se, že nebude trvat dlouho, a česká vláda bude vynesena z oken. Podle mnohých náznaků tak bude podzim v českých zemích opravdu horký.

Na Slovensku už také dochází k prvním protestům. Vláda premiérky Radičové je obviňována z mnoha lží, a její podpora vytrvale klesá. Zároveň s vládou ale prochází krizí i politický systém tzv. zastupitelské demokracie.

Parlamenty tzv. demokratických zemích už totiž dávno nezastupují své voliče, ale různé skupiny, které politikům za jejich rozhodování v jejich prospěch (a neprospěch všech ostatních) platí. Kdyby tomu bylo jinak, nemohlo by se stát, že vláda rozdělí státní podnik na část, která vydělává a část prodělečnou, přičemž tu, kterou vydělává, prodá, a penězi daňových poplatníků potom dotuje zbytek. Však on to občan zaplatí, když o tom neví.

Takový stav je ale neudržitelný, tzv. reformy potom nejsou ničím jiným, než okrádáním občana jen proto, aby výhodné kšefty se státním majetkem mohly pokračovat.

Obyvatelé Československa si už ale takové zacházení nenechají líbit, a zakládají první protivládní skupiny. Den ode dne je jasnější, že se vlády tzv. nástupnických států drží u moci jen silou peněz, policie a politickým nátlakem.

Vlády se snaží vytvářet různé zástupné problémy, aby odvrátily pozornost od toho nejdůležitějšího. Od vlastních zlodějen, tunelů, kamarádíčkování, od praktik typu „ruka ruku myje“ a „já na bráchu, brácha na mě“ od statisícových „mimořádných odměn“. Od rozkrádání toho mála, co nám ještě zbylo. Od pádu komunistické vlády uteklo již dost času, a naše národy toho stačily prožít více, než by si samy přály. Karel Kryl kdysi vyčítal sametové revoluci její sametovost. Karle, slibujeme ti, že ta příští revoluce už sametová rozhodně nebude.

Protože teď už nejde jen o demokracii a občanské svobody. Až příliš mnohým z nás jde o přežití.