Rozdělení Sovětského svazu se v roce 1991 zdálo být v pořádku. Pobaltské státy svoji po letech získanou samostatnost nadšeně přivítaly, Ukrajina pod příslibem ekonomické podpory ze strany Ruska zajásala, a středoasijské republiky se s ní vyrovnaly po svém. Na Kavkaze se začalo střílet. V některých oblastech trvá napětí dosud. Válka to už sice není, ale k míru má ještě hodně daleko.
Rozbít Jugoslávii stálo mnohem více lidských životů. Srbové, Slovinci, Chorvati, Bosňáci – prostě lidé, včera sousedé, najednou nesmiřitelní nepřátelé. Srebrenica, Knin, Sarajevo, Vukovar – to jsou jen některá místa, kde ve jménu národa a práva na sebeurčení docházelo k nejhorším masakrům od konce 2.světové války.
V roce 1993 bylo někdejší Československo vydáváno Jugoslávcům za příklad ukázkového, mírového rozdělení. Škoda, že Češi a Slováci nemohli celému světu ukázat příklad mírového a funkčního soužití v jednom, společném, státě!
Praporečníky nacionalismu a nesnášenlivosti byli v Srbsku Četnici, v Chorvatsku Ustašovci, v Bosně, národnostně nejpromíšenější republice, to byli zvenčí přispěchavší muslimové, aby pomohli slovanským "bratrům ve víře" pobít bezvěrce tak, jak jim to přikazuje jejich svatá kniha. Krutosti a bestialita války v Bosně se tak směle vyrovnají řádění německých nacistů na dobytých územích, jejich fašistických přisluhovačů ve válečných loutkových státech, či muslimských fanatiků v Africe a Asii.
V současné době jisté síly "v pozadí" rozeštvávají Ukrajince a Rusy, a opět je nutí proti sobě zvedat zbraně. Když se na tyto události podíváme zblízka, zjistíme, že prvními rozhořčenými "Evropany" a "bojovníky za demokracii" byli banderovští pohrobci, kteří najednou našli nové uplatnění, a hlavně podporu od svých ideových mecenášů v Americe. Snad není nutno dodávat, že ukrajinská tzv. Banderova armáda za 2. světové války a krátce po ní řádila stejně bestiálně, jako nacistická SS nejen na Ukrajině, ale i v Polsku a na Slovensku.
Je správné milovat svůj národ, vždyť co bychom bez něho byli? Jen horda otroků bez vlastní identity. Tak, jak to chtějí autoři Lisabonské a Transatlantické smlouvy. Ale dokazovat tuto lásku nenávistí k jiným národům, to je cesta do pekel. To je cesta násilí, chaosu, a rozvratu, to je přesně to, co (zpravidla na obou stranách) podporují USA a EU. Jen slepý by neviděl, jak se Amerika snaží, aby Rusové vpadli na východní Ukrajinu. Rozdmýchat nacionalistické vášně, poslat pár sniperů střílet na obě strany, jedné, či oběma stranám poskytnout "zdarma" výcvik, a hlavně se postarat o věrohodně vypadajícího "nepřítele", který za to vše může.
Dnešní pravověrní nacionalisté by měli vědět, že jejich fašističtí šéfíčkové a oni sami konají špinavou práci pro někoho jiného, kdo si jejich práci předem zaplatil. Je veřejným tajemstvím, že podobným způsobem byly prodány a následně rozvráceny všechny vícenárodní státy na východ od tzv. Železné opony. Je to jenom náhoda?
Je jenom na nás, jestli přijmeme roli nacionalismem zaslepených ovcí, nebo jestli konečně po čtvrt století zahodíme tuto neprávem přeceňovanou, a skutečnými nepřáteli zneužívanou ideologii 19. století.
2025 ©